(ne)Kontroverzní

Patriarchát . Velké slovo, které se nejčastěji skloňuje s feminismem. Týká se tedy jen žen? A co muži? Patriarchát má dopad především na ženy. Náš svět se řídí mužským pohledem. Pro mužské ruce se vyrábějí telefony, pro jejich těla bezpečnostní pásy v autě, medicína se řídí především jejich tělesnou konstitucí. Ženy jsou občas neviditelné. Takové nastavení ale není ideální ani pro muže.  Asi každý z nás jednou řekl nějakému muži věty typu: Buď chlap! Nebuď baba! Chlapi nebrečí! Chováš se zženštile! A já se ptám - proč? Proč by se tak neměli nebo měli muži chovat? Proč se nemůžou chovat tak, jak to cítí? Proč by měli skrývat svoje emoce a pocity? Proč?  Náš svět naučil muže, že nemají projevovat emoce jinak, než fyzickou silou. "Nebreč, radši do něčeho prašť." Ten něco, nebo spíše někdo, pak často bývá partnerka, dítě nebo jiný rodinný příslušník. Dokud se muži nenaučí projevovat a mluvit svoje pocity, pak problém domácího násilí budeme stále řešit.  Jasný, muži jsou odjak...

Bývala jsem bojovnice. Bojovala jsem se životem, s rodičem, se spolužáky, s každým, kdo si dovolil pochybovat o mých kvalitách.  Dnes už nebojuji s nikým. Stále bych měla za co, ale došlo mi, že to nemá cenu. Unavilo mě to. Nebojuji, ale žiju. 

Jsem K. Jsem žena, feministka, mladá, baculka, ateistka, introvertka, svobodná, prcek, empatička, čtenářka, bezdětná. To všechno jsou moje nálepky - některé nosím s radostí a hrdostí, některé bych ze sebe ráda odlepila. Některým to stačí, aby si o mně udělali jasnou představu. Tyto nálepky jsou asi nejlepší způsob jak se představit a ukázat témata, která si tu budu otevírat. Neměla by být kontroverzní, ale přesto pro některé asi budou. Proto jsem (ne)kontroverzní. Jsem člověk.